22. 1. 2020

Zápisky z dojo - BUDÓ



武 - bu - boj, bojový, válečný...
道 - dó - cesta (přenesený význam)

Překlad hovoří jasně, přesto rozdílů je mnoho, jako lidí. Budó je univerzálním pojmem - vyjadřuje podstatu výuky bojového umění a má být přítomno v každodenním žití, konání…
Budó neplatí jen při výuce např. Aikida, Judo, Jujutsu, atd. na tatami v dojo a před kamizou.. Budó platí a je přítomno neustále a pokud je správně uchopeno - žije se dnem i nocí v běžných činnostech… Budó vnímám jako jednu z podstat lidství – nekonám zlo, nešířím zlo v jakýchkoliv podobách a netoleruji ho. Plně přijímám veškerou odpovědnost za svoje činy a pamatuji, že nejtěžší je vítězství sám nad sebou. Cestu Budó můžete sdílet, prožívat s někým, ale přesto jste na ní především Vy sami a vaše činy. Budó nikdy nekončí sdělením nějakého gurua či vaším vnitřním hlasem – jsem už nejlepší a nejdál a moje „JÁ“ je nad vesmírem… Budó je totiž nikdy nekončící cesta učení se, zkušeností a prací hlavně se sebou samým.

Ctím pořekadlo a rád si ho připomínám: „Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí kamenem.“ Právě, abych se učil sám kvapně nesoudit - je to někdy opravdu těžké. K tomu je však potřeba říci, že toto není obecnou omluvou. Za sebe jsem v životě udělal plno chyb a opravdu daleko těžší, než sekat mečem, bojovat, střílet či mluvit o někom… je umět se k tomu postavit a poučit se a chyby neopakovat. Některé chyby Vás mohou stát hodně a nemusí jít napravit, přesto Vás mohou poučit a získáte zkušenost! K lidem vystupujícím a hovořícím o sobě a svoji dokonalé morálce, technice, výjimečnosti a bezchybnosti jsem minimálně obezřetný… Je tak potřeba žít a konat a ne hovořit! To se za sebe učím stále, stejně jako množství technik a výcviku v oblastech bojového umění.

Za poslední rok jsem pokorně přijal posun naší školy a jsem rád, že to není jen moje utkvělá představa, ale realita od všech, kteří se na chodu školy podílí. Kdyby nebylo vás studentů, přátel, příznivců co na sobě dobrovolně a svobodně pracujete, nemělo by cenu cokoliv vám nutit, něco nastavovat či něco přikazovat!
Píši konkrétně za sebe a za koho taky jiného, každý jde svoji cestou Budó sám, přesto, že po ní jdeme společně. Jsme jako poutníci jdoucí do míst, o kterých jsme jen slyšeli…
Za tento poslední rok jsem se vrátil hodně k základům a např. stále procvičuji práci v postoji, tak obyčejné a tak těžké - „jen umět dobře a pevně stát! Čtyřikrát týdně jdete pomyslně ohnout hřbet a připomenout si, co je potřeba zlepšit a naplnit tak kimono (gi) prací a potem. Na Budó je úžasné to každodenní učení se i právě mimo tatami. Oddělit Budó na „JEN“ - tělocvičnu, dojo, Fb, Web… je povrchní a iluze tvořící!
Nedokážeme žít každý den a v každý okamžik v bdělém módu (červený mód), přesto Budó dokáže vytvořit – „stále přítomnou vnitřní červenou kontrolku“, která v případě nutnosti se stane oním „červeným módem“ a rozsvítí se plně!

Občas je Budó vnímáno jen jako „bojový prostředek“ připravenosti na napadení či konflikt. Zakladatel Aikido však několikrát hovořil o Aikido, jako o umění míru.
Nejen Budó, tak kromě technických bojových dovedností rozvijí a učí moudrost.
Moudrostí se obvykle rozumí shrnující a praktické rozumění světu i člověku, zároveň svrchované i taktně skromné, jež dává jistotu v rozhodování a jednání. K moudrosti nutně patří rozvaha, zkušenost a odstup od bezprostředních podnětů a okolností.
(zdroj: trefná definice Moudrosti od Wikipedie)

Dva životy by mne nestačily, kolik by se toho dalo naučit na cestě Budó..

 Richard