Společně s dětmi v ČRo - Rádio Junior

Učitel školy Kido Ryu v ČRo Pardubice

TRADICE vs. REALITA ("Tradice vs. Sypačka")

Mnohokrát mne napadlo toto versus – tzn. tradiční bojová umění vs. moderní a těch komentářů, článků, hádek… kolem toho. Za mne nejlépe toto téma zvládl Rory Miller v knize Realita Násilí. Mnoho v textu napsal velmi výstižně či stejně, jak o tom uvažuji, nahlížím a především žiji...

Neustále se to řeší na různých fórech, webech, arénách... a vyřešení nikdy nenastane. Vždy to krachne na subjektivním pohledu, který se snažíme založit na svých zkušenostech a snahou o objektivitu. K tomu se povětšinou přimíchá koktejl ješitnosti a ega a jsme v tom kole dokazování, kdo je víc, co je víc, ten je nejlepší a tohle a tam to... Je třeba to vlastně rozebírat a dokazovat (si)?
Jestli někdo praktikuje „ezo Aikido“ či „ruský MMA“ není třeba řešit, přesvědčovat – každého cesta a každého realita. Občas je potřeba si uvědomit, kdo z internetových, ale i klecových bojovníků, bojovalo někdy o život či v bitvě na život a na smrt. Možná by se staří válečníci divili, co řešíme, když nic zásadního v životě neřešíme. To zásadní v životě je myšleno právě život.

Tradiční bojové umění mne dalo především něco, co nevím, jak úplně přesně pojmenovat - nazvu to nejblíže mentalitou (psychologií) a psychickou odolností... V neposlední řadě také velmi důležitým technickým (pra-)základem.

Realitu (sypačku) vnímám, že není v mých silách přeprat každého, vyhrát souboje, porazit všechny a když, tak je to jen pomíjivý stav a vlastně hlavně nechci nikoho „přeprávat“. Sebeobranu jako pojem především nahrazuji sebeochranou a prevencí napadení (konfliktu). Nebráním se útoku (proto né, sebeobrana), ale útočím na útok. Když mne např. někdo drží - vnímám realitu, kdo koho drží?! - já jeho! Když někdo útočí, útočím také a jdu vstříc. Když bojuji, tak nebojuji o body, pohár a umístění v žebříčku – bojuji o život a toto si stále připomínám a žiji. Rychlost stále nacházím v plynulosti a učím se ji stále a stále.

Sílu (Kime) jsem našel v uvolnění, postoji a hara.

(Ne-) Předvídatelnost jsem nalezl v očích.

Rozebírati to pak není třeba, je to třeba prožívat a žít.

Klid před bouří, všichni známe a čím je větší, tím je větší i bouřka, tak prosté.

 RA

    CHUSEI RYU Opava                                                              

    TAKEDA RYU MAROTO-HA Olomouc                  

    KACU GROUP

                     

    HONZA BENEŠ - AIKIDO / KAKEJIKU

    MICHAEL NETOLICKÝ - GOJU RYU KARATE

    TOMÁŠ ROZEHNAL - INSTRUKTOR TEAMRAVEN

• vážíme si vzájemné spolupráce
• čas, vytrvalost, odpovědnost a především vzájemné zkušenosti vytvářejí spolupráci a její možnosti
• po zkušenostech tak velmi rychle víte, s kým spolupracovat a s kým nikoliv - zkušenosti jsou nepřenositelné

Nihon Koryu Jujutsu Kishinjuku

Jsme oficiální studijní skupina pro Českou Republiku pod vedením shihan KOJIMA MAKOTO (Jap.).

Shihan Kojima Makoto odešel na věčnost 22. 6. 2024 - vzpomínáme a budeme udržovat vše co jste nás naučil.

Website: www.kishinjuku.com/study-group
Facebook: www.facebook.com/kishinjuku
YouTube: www.youtube.com/@Kishinjuku31

武 - bu - boj, bojový, válečný...
道 - dó - cesta (přenesený význam)

Překlad hovoří jasně, přesto rozdílů je mnoho, jako lidí. Budó je univerzálním pojmem - vyjadřuje podstatu výuky bojového umění a má být přítomno v každodenním žití, konání…
Budó neplatí jen při výuce např. Aikida, Judo, Jujutsu, atd. na tatami v dojo a před kamizou.. Budó platí a je přítomno neustále a pokud je správně uchopeno - žije se dnem i nocí v běžných činnostech… Budó vnímám jako jednu z podstat lidství – nekonám zlo, nešířím zlo v jakýchkoliv podobách a netoleruji ho. Plně přijímám veškerou odpovědnost za svoje činy a pamatuji, že nejtěžší je vítězství sám nad sebou. Cestu Budó můžete sdílet, prožívat s někým, ale přesto jste na ní především Vy sami a vaše činy. Budó nikdy nekončí sdělením nějakého gurua či vaším vnitřním hlasem – jsem už nejlepší a nejdál a moje „JÁ“ je nad vesmírem… Budó je totiž nikdy nekončící cesta učení se, zkušeností a prací hlavně se sebou samým.

Ctím pořekadlo a rád si ho připomínám: „Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí kamenem.“ Právě, abych se učil sám kvapně nesoudit - je to někdy opravdu těžké. K tomu je však potřeba říci, že toto není obecnou omluvou. Za sebe jsem v životě udělal plno chyb a opravdu daleko těžší, než sekat mečem, bojovat, střílet či mluvit o někom… je umět se k tomu postavit a poučit se a chyby neopakovat. Některé chyby Vás mohou stát hodně a nemusí jít napravit, přesto Vás mohou poučit a získáte zkušenost! K lidem vystupujícím a hovořícím o sobě a svoji dokonalé morálce, technice, výjimečnosti a bezchybnosti jsem minimálně obezřetný… Je tak potřeba žít a konat a ne hovořit! To se za sebe učím stále, stejně jako množství technik a výcviku v oblastech bojového umění.

Za poslední rok jsem pokorně přijal posun naší školy a jsem rád, že to není jen moje utkvělá představa, ale realita od všech, kteří se na chodu školy podílí. Kdyby nebylo vás studentů, přátel, příznivců co na sobě dobrovolně a svobodně pracujete, nemělo by cenu cokoliv vám nutit, něco nastavovat či něco přikazovat!
Píši konkrétně za sebe a za koho taky jiného, každý jde svoji cestou Budó sám, přesto, že po ní jdeme společně. Jsme jako poutníci jdoucí do míst, o kterých jsme jen slyšeli…
Za tento poslední rok jsem se vrátil hodně k základům a např. stále procvičuji práci v postoji, tak obyčejné a tak těžké - „jen umět dobře a pevně stát! Čtyřikrát týdně jdete pomyslně ohnout hřbet a připomenout si, co je potřeba zlepšit a naplnit tak kimono (gi) prací a potem. Na Budó je úžasné to každodenní učení se i právě mimo tatami. Oddělit Budó na „JEN“ - tělocvičnu, dojo, Fb, Web… je povrchní a iluze tvořící!
Nedokážeme žít každý den a v každý okamžik v bdělém módu (červený mód), přesto Budó dokáže vytvořit – „stále přítomnou vnitřní červenou kontrolku“, která v případě nutnosti se stane oním „červeným módem“ a rozsvítí se plně!

Občas je Budó vnímáno jen jako „bojový prostředek“ připravenosti na napadení či konflikt. Zakladatel Aikido však několikrát hovořil o Aikido, jako o umění míru.
Nejen Budó, tak kromě technických bojových dovedností rozvijí a učí moudrost.
Moudrostí se obvykle rozumí shrnující a praktické rozumění světu i člověku, zároveň svrchované i taktně skromné, jež dává jistotu v rozhodování a jednání. K moudrosti nutně patří rozvaha, zkušenost a odstup od bezprostředních podnětů a okolností.
(zdroj: trefná definice Moudrosti od Wikipedie)

Dva životy by mne nestačily, kolik by se toho dalo naučit na cestě Budó..

 Richard

AIKI

合 – ai – harmonie, soulad, rovnováha, střed..
気 – ki – energie, záměr, mysl..

Aiki představuje univerzální spojující prvek zasahující do oblasti bojové, mentální i spirituální.
Rozdělme si tedy princip aiki do několika vrstev a rovin. Pokud chci dobře vnímat či pracovat s energií soupeře, musím ovládnout svoji vnitřní energii a bedlivě ji naslouchat a vnímat.
Dětem vysvětluji, že nejprve je důležité ovládnout „ jemné aiki - energii“, tzn. – naučit se vnímat kamaráda s kterým cvičím, nedělat si naschvál, chovat se ohleduplně, dovést kamaráda s kterým cvičím bezpečně na zem, vnímat rozsah bolesti při páčení, učit se pomalu a plynule, atp.
Vládnout „tvrdou dynamickou či statickou aiki energií“ se budou učit tehdy, kdy princip aiki bude hlavně a především mentálně ukotven.
Když špatně stojím, tak stabilita není dobrá a mohu spadnout, tak prosté. Čeho chci v boji u protivníka docílit? Právě, aby jeho stabilita nebyla dobrá a ovládnul jsem jeho konání a určil budoucí děje (fyzické či duševní).

Pozn.: Kuzushi (v Judo) – znamená vychýlení soupeře a abych mohl soupeře vychylovat, co musím nutně znát a vnímat? Pojmově a encyklopedicky vnímám rozdíly, ale uvnitř sebe je pro mne kuzushi principem aiki a opačně.

Fyzická úroveň AIKI - Nage:
1. Statická
Postavím se a stojím stabilně, vím, kde je můj tělesný střed hara a při provádění „statických technik“ jsem si vědom nutnosti snížení a dle potřeby rozšíření postoje či drobného přísunu. Používám celé tělo a jeho váhu k nasazení páky či vyproštění z držení, apod. Ruka váží málo, tělo víc.
Práce s dechem je delší a kime zpevňuje celé uvolněné a zpevněné tělo.

2. Dynamická
Zde využijeme příkladu prvku irimi-tenkan. Pokud přichází pohybová energie (útok) od ukeho navazuji na ní např. tenkanem a nebráním ji -  nesrážím se s ní a pouze ji usměrním – zpracuji ji..
Příklad vstoupení – irimi - tj. aktivně vstoupím do pohybu (útoku) ukeho dříve, než jeho energie dosáhne maximální dynamiky – přebírám a navazuji na dynamiku pohybu (útoku) ukeho.
„Dynamické aiki“ také využívá několik úrovní načasování. Těsně před samotným útokem, dále pak v momentě útoku či těsně po něm.

U obou úrovní statické i dynamické je třeba pečlivě cvičit vnímání působení síly (velikosti) a směru energií na vaše tělo – tělo nageho. Detaily jsou velmi důležité.
Pomyslné připodobnění k vlně na moři je více než pravdivé.
Klidná hladina - jemné vlnění - nabírání tvaru a formování vlny – vrchol vlny – bod zlomu – převalení vlny – tříštění o útesy – rozplynutí do ztracena… Tím, čím je vlna vytvořena, určuje její velikost a místo působení, atp., jako aiki..

Držím-li ukeho např. v technice tekubi osae (jonkjó / jonkadžo) a ztuhnu a uke začne působit proti mému pohybu, bedlivě to vnímám a nelpím na své představě dokončení, ale přizpůsobím se „změně větru na moři.“
Proč jsou detaily důležité, jelikož v jeden okamžik (na zlomek času) nepatrně zvýšíte tlak proti energii útočníka a to vyvolá reakci zvýšení tlaku od útočníka a pak následuje uvolnění energií – vaší i útočníkovi a k následnému např. pádu.

Fyzická úroveň AIKI - Uke:
1. Statická
Pokud se rozhodnu držet, tak držím, není cílem držet napůl či stát schválně nestabilně.
2. Dynamická
Jako uke provádějící dynamický (pohybový) útok nezastavuji a nepletu si to „krok vpřed a držím“ (to je opět statika). Svědomitě vnímám směr a vedení energie (útoku) proti nagemu. Snažím se o plynulý a ze začátku, nikoliv rychlý (zbrklý či fake – naznačení pohybu a pohyb jiným směrem, atp.) pohyb.

Mentální práce s AIKI:
Vnímám zdravě vlastní přirozenost a osobnost. Nehraju si navíc či na míň – tzn. udržuji rovnováhu mezi pokorou, skromností a zdravím sebevědomím. Nejdu cestou extrému. Měl bych znát sám sebe a poznat se nejen v dobách blahobytu, pohody a míru. Měl bych mít povědomí o svých přednostech a schopnostech, ale zrovna tak musím znát svoje nedostatky a pracovat na jejich zlepšení. Učení probíhá neustále a do konce života. Umět přijímat konstruktivní kritiku a umět s ní pak pracovat v učícím procesu. Vím bez výhrad, že moje konání vždy přinese nějakou reakci – co činím, to se v různých formách vrátí zpět a to bez ohledu na čas.
Emoce jsou energie, s kterými je potřeba také pracovat a to dost podobně jako při cvičení technik – buď mohu na pohyb navázat, srazit se s ním, vyhnout se mu, blokovat… Přesto jako v boji a v různých situacích, nelze tak určit jedinou správnou techniku, jako s emocemi. Pomocníkem, zde bývají životní zkušenosti.
Netoleruji zlo a nevytvářím ho a naopak se mu vždy snažím postavit.
Pouhé vzdělání či vychytralost či prospěchářství a chytračení není moudrostí a rovnováhou a ani tedy principem Aiki!
Definice moudrosti, kterou jsem již zmiňoval:
Moudrostí se obvykle rozumí shrnující a praktické rozumění světu i člověku, zároveň svrchované i taktně skromné, jež dává jistotu v rozhodování a jednání. K moudrosti nutně patří rozvaha, zkušenost a odstup od bezprostředních podnětů a okolností.

Aiki ve spirituální („vnitřní“) rovině:
Vnímám a ctím propojení přírody a dějů v ní a usiluji o vzájemnou rovnováhu. Svoje činnosti a konání je dobré vnímat i s ohledem na vesmírná měřítka. Vnímám svoji smrtelnost a pomíjivost materiálních věcí. Vnímám zároveň dar a možnosti života.
Pokud přijímám „vnitřní energii“, činím tak s dobrými a čistými úmysly a také ji přijímám z čistých a dobrých dějů… Pokud mám být zbožný, ctnostný a slušný člověk, tak mým chrámem musí být především a hlavně moje tělo a duše a nikoliv statky, budovy či řeči…

 Richard

Co je nejlepší bojové umění nebo sport?
Co je lepší MMA nebo Aikido nebo Karate nebo Krav Maga?

Otázky máme položené a mne osobně přijdou stále aktuálně propírané. Co je tedy nejlepší? Nejdříve si specifikujeme pojmy a vyvarujme se dojmům! Mezi bojové sporty například patří MMA, sportovní Judo či Karate, Kickboxing, Brazilian Jiu-jitsu, Box…
Do pojmu bojové umění bychom mohli zařadit například Aikido, Jujutsu, Judo, Karate, Kendó… Možná by pojmově mohla vzniknout ještě kategorie bojových systémů, jako je např. Krav Maga, atd.

Pokud se ještě budu držeti pojmů, tak jak již z názvu vyplívá je něco sport a něco umění.
Vlastně víc než pojem (název) je to, že si můžeme sami odpovědět.

Cvičím, abych vyhrál medaili, pohár, body na soutěžích? Baví tě soutěžit a výhra tě motivuje? Makáš na fyzičce, abys porazil soupeře v ringu v rámci určených pravidel? Tak to bude patrně sport.
Cvičím převážně k osobnímu rozvoji, sebeobraně, fyzičce a neúčastním se žádných sportovních poměřování, bodování, atp.? Tak to patrně můžeme nazvati uměním.
Lze z těchto pojmů a základního rozdělení určit co je lepší - natož nejlepší?

Je to minimálně podstatné - tato pojmologie - co je podstatné a klíčové – jste vy. Vy cvičíte a přeci víte proč a co! Kdo praktikuje sport či umění je člověk – jedinec a ten vytváří realitu (projekci) daného bojového umění či sportu. Bojové umění či sporty nemůžou za lidi. Opravdu nikdy nelze generalizovat Aikido jako sebeobraně nepoužitelné a MMA nebo Krav Magu jako nejlepší do „fightu.“ Věnujte se naplno a jestli je to Karate, Box, Judo, Aikido, MMA – sport či umění je přeci jedno. Co cvičí a jak „kluk od vedle“ je jeho věc - cesta - sport a vy v jeho kůži nikdy nemůžete být. Vše je tedy o lidech a před bojem a v boji je to hodně o „hlavě“ a obecně o psychologii. To je na jiné zamyšlení, glosu, článek, atp.

Na sociálních sítích je tedy mnoho názorů, dojmů, myšlení si…, ale i (zaručeného) ústně jsem toho za život slyšel – co s klidným úsměvem sleduji - je fakt, že nikdo tyto otázky nevyřešil a nevyřeší. Je tedy potřeba se tím více zabývat a nebo jen praktikovat (cvičit)? :)

To však bychom nebyli my lidé, abychom stále neposuzovali, nehodnotili, nesoudili a neutvrzovali se… Všichni trochu známe – hodnotit zametený chodník někoho jiného, je vždy snadnější, než jít zamést ten svůj… Poznat a poznávat sebe sama - umět pracovat především sám se sebou je zásadní v konání nejen v bojovém umění či sportu.

 Richard

• od září 2020 jsme v novém větším dojo (dódžó) na adrese: Masarykovo náměstí 56, I. patro, Chrudim
• otevřeli jsme náborem - zápisem dne 17. 9. 2020 
• dne 25. 9. 2020 proběhlo setkání podporovatelů, přátel, rodičů a mistrů spřátelených škol
• pracujeme na znovuotevření klubové čajovny  
• těší nás vaše přízeň a především zájem dětí o cvičení
• bohužel i na naši školu dolehla opatření vlády a aktuálně je naše činnost pozastavena
  
  Udržme si však dobrou náladu - vnitřní úsměv, bojovnost, odhodlanost... a brzy na viděnou.
  
  Vše dobré. 
  
  S přátelským pozdravem sensei Richard
  
  
  
  
  

Děkujeme za velkou přízeň při náboru (dnu otevřených dveří) dne 12. 9. 2019 a těšíme se na společnou práci na cestě v bojovém umění. Chceme jít cestou kvality a nikoliv kvantity a proto připravujeme nový upravený rozvrh a rozdělení skupin.

Podrobnosti jsou v rozvrhu cvičení.

Odkaz zde: STUDY GROUP

Děkujeme za podporu a výuku. Thank you so much shihan Kojima Makoto.