BUGEIKAN - KIDO RYU

HLAVNÍ UČITEL - SENSEI

     RICHARD ALEXA

 (*1979 – †, doplňte „za chvilku“ později;)

"Kido Ryu Aiki-Jujutsu jsem založil přesně v čase a roce 2015, který uzrál a vy vytvoříte „něco od srdce.“ Pokud mám psát o sobě a svojí cestě, je to subjektivní sdělování mých zkušeností a ty jsou zde nepřepsatelné a nepřenositelné.
Vaše cesta je jen vaše, vaše zkušenosti, váš čas věnovaný studiu, cestě… Nikdo to za Vás neudělá, neodcvičí, žádná asociace ani společenství nezmění fakt, že na cestě v bojovém umění jste jen vy – svobodný jedinec, který jde po svojí cestě a pomyslně se na cestě k někomu pouze připojí. Tuto cestu můžete mít společnou, ale kdysi v mládí jsem napsal, že „boty na té cestě má holt každý jiné.“
Nemám patent na nejlepší Budó / Bujutsu, styl, techniky, atp. a natož o sobě smýšlet jako o nejtradičnějším, nejsprávnějším mistrovi v čemkoliv. Velikost ega, ješitnosti, zbabělosti…, je přímo úměrná smýšlení o sobě o své nadřazenosti, jinakosti či výjimečnosti. Přes všechny nedokonalosti, které mám, se lidsky snažím dát maximum k práci a rozvoji s dětmi i dospělými a učinit, tak svoje já menší a věnovat se opravdu pouze studiu bojového umění.

Bojovému umění se věnuji zhruba 18 let. Za svůj studijní čas v bojovém umění jsem se setkal s několika učiteli z Japonska. Velice děkuji za tyto možnosti a zároveň velice děkuji i svým českým učitelům z mladých let a to především Hubertu Krejčímu, Josefu Mádlovi a AČR. Díky svému pracovnímu působení a životním „zážitkům“ jsem měl i možnost zjistit, jak jste na tom, když na někoho míříte a prst je na spoušti, padáte s někým k zemi a jestli vaše ruka či vaše slova budou rychlejší a jak se stát pokorným, ale i „nečitelným“…
Cvičení se zbraněmi a cvičení fyzické a psychické odolnosti je také nedílnou součástí vyšších technických stupňů v naší škole. Při dovršení zákonného věku a dospělosti vnímáme důležité umět propojovat i gendai bujutsu (nová - moderní umění - např. střelecký výcvik...). Bojové umění se tak stává opravdu živoucí komplexností od psychologických aspektů, až po ovládání boje s mečem, nožem či střelnou zbraní. 
Samuraj ve zbroji jdoucí do bitvy v 15. stol. má mnoho společného například s vojákem speciálních sil 21. století. Oba dva zažívají realitu od váhy vlastní zbroje, vybavení, až po vnitřní (psychologické) stavy před bojem. Oba dva na sobě musí (museli) opravdu komplexně pracovat. Dělat čest Bu - jutsu (válečnému umění)! Zároveň bojové umění není a nemělo by nikdy degradovat jen na mlácení někoho či k poměřování velikosti vlastní ješitnosti, atp. Vážit si hodnot, krás života a ochraňovat je, patří k ctnostem válečníka.
Stále si intenzivně uvědomuji ono poselství mých dvou posledních japonských učitelů (Ichi San a K. Makoto), kteří až s neuvěřitelnou podobností hovořili o Budó a Bujutsu. Oba mimo jiné obdobně uvedli, že Budó či Bujutsu není byznys, není to jen společnost XY, není to politikaření, atp. - je to jen praktikování a cvičení jedince, nic víc!

Děkuji za neustálé vracení na obyčejnou cestu Budó a Bujutsu a to bez dalších zbytečností. Včetně i toho si myslet, že tyto moje řeči jsou ty nejznalejší!

Bugeikan - Kido Ryu vždy zůstane nezávislou školou (chrámem bojových umění) a její rozvoj v oblasti materiální („byznysové“) bude pouze na zabezpečení adekvátních prostor na praktikování, pořádání akcí pro děti a dospělé a pro osobní rozvoj jedince."     
                                                                                                    ^_R.A.