NEMŮŽEME BÝT PŘIPRAVENI NA VŠE, NA SMRT VŠAK ANO, TAK ČEHO SE OBÁVAT.
                                                                                                                                                                                  Shisho Richard     

***************************************************************************************************                                                             

"O BOJI"

Nejdůležitější boj je okamžik před bojem. 
Ten největší boj bojujeme se sebou samým.
Tváří v tvář komukoliv a kdykoliv - soupeř, protivník, nepřítel nesmí existovat.
Výhra či prohra je naprosto nedůležitá.
Rozplynutí v nic - je jedno jestli zemřete, či holou rukou lámete krk.
Kdo prošel bojem je navždy změněn.

"Okamžik je mžik.
Sokol rybu ulovil, ani neví jak." 
Hai

******************************************************************************************************
"ILUZE"

Ve stínu iluzí, nejraději bojujeme s někým a nikoliv se sebou samým. Pocit, vědomí a nevědomost se utkávají pod dozorem emocí, v bitvě o každodenní pozornost.Praví se, že největší vítězství je nad sebou samým a jde opravdu tolik o to vítězství nebo o odvahu začít cestu boje?Je důležitý rub nebo líc, či hrana mince? Nebo mince vůbec?Víme tolik, kolik nám stačí vědět a na "množství stačí" nehledíme.


"Ve stínu iluze není světla ani tmy, 
iluze bere vše a nahrazuje je JÁ."

**************************************************************************************************
"INTUICE"

Pozornost, bdělost, koncentrace nemá, být zapínána jen při cvičení v dojo, apod. - stejně jako nádech a výdech, by se měla stát součástí každodenního žití. Široký pohled (enzan wo miru), zde byl v textu, již zmiňován a lze ho chápat v mnoho rovinách, včetně metafyzické. 
Vnímejte komára na ruce, rozhovor u vedlejšího stolu, polohu vašich nohou, přicházejícího muže, chuť polykaného čaje a tak dál a dál. Z počátku je to vždy hodně vysilující a trvá si vypěstovat v této záplavě vjemů tzv. „pocitový alarm.“ 
Každý známe velmi dobře ze života: „ Mám z toho špatný/blbý/nepříjemný/… pocit! Třeba tomu říkejme šestý smysl či intuice – „něco“ nás varuje, nabádá, upozorňuje na možné skutečnosti, které ještě nestaly. Pak se do toho skoro, vždy vloží myšlení – tzv. naše hlava a záplava myšlenek - myšlení si a zahltí naše vnímání, jak hackerský útok na kořenový server.
Civilizační vývoj nám přinesl mnoho výhod, užitečností, přesto je dobré trénovat smysly, které nám vtiskla vesmírná struna před tím, než „vzniklo nic a z nic něco.“ Trénujte tedy i „TO něco“, co je někdy těžko zjevně pochopitelné, jasné či vlastně nejde pořádně pojmenovat a konkrétním rozumem pochopit.


***************************************************************************************************
"NA CESTĚ DO SUKUTY" (část z části).

Mistr Mu povolal tři samuraje na zkoušku a tomu, kdo v ní uspěje bude předána škola neviditelného meče a stane se jejím hlavním představeným.
První samuraj Kotaró provedl velmi silný sek a zařval, až se zem zachvěla.
Druhý samuraj Akiči vykonal rychlý sek a pravil, zde je pravá technika neviditelného meče.
Třetí samuraj Jasuko vějířem odvanul poletující hmyz a nalil čaj do misky.
_Poté…
Kotaró zběsile zaútočil bodnutím směrem do hrudi Akičiho, ten provedl velmi rychlý sek zespodu a Kotaró padl na zkrvavená kolena a zemřel. Akiči se zadíval na Jasuka a uštěpačně pravil: „Zahoď vějíř a tas meč Čajosuko!“
Jasuko polkl doušek čaje a kapka čaje stekla po misce dolů. Jasuko otočil misku a řekl: „Kapka nemá konec ani začátek, žije chvilku před okrajem - na ten okraj, kde sedí moucha, která z lejna přilétla.“
Jasuko složil vějíř a cinkl jím o okraj misky. Akiči neváhal a sekl svým mečem, jak nejrychleji dovedl - přesně v ten okamžik vzlétla moucha z okraje misky s mokrým křídlem od kapky čaje.
Po mokrém křídle mouchy se téměř neznatelně smekl Akičiho meč – Jasuko v ten moment probodl složeným vějířem jeho krk. Moucha zmateně poletovala nad okrajem misky a Akičiho tělo dopadlo na zem. Jasuko otočil misku a svým mečem přeťal mouchu v letu nad okrajem misky.
Mistr Mu se pousmál. Jasuko se pousmál a uklonil se mistrovi a řekl: „Vidím, že jste v dobré kondici mistře a humor Vás stále neopouští.“ Poklonil se mistrovi a odešel po prašné cestě směrem k chrámu v Sukutě.

Pozn. Jasuko věnoval vějíř mistrovi.
 

„Zjevné věci v životě opravdu nemusí, být zjevně zjeveny, především, když si pouze jenom myslíme."



***************************************************************************************************
"JASUKO NA BŘEHU ŘEKY" (část z části).

Cestou do Sukuty v ten okamžik, kdy Jasuko usedl v zazenu na břehu řeky, přesně v ten okamžik upadnul list na hladinu a odplouval dál.

Podzimní listí voda odnese a teď zima – ticho, chlad a smrt.

Jasuko za neurčitý čas vstal, vzal svůj meč a věděl, že nic nebude jako dřív. Za rok bude padat listí znovu a nic to nezmění. To nic zůstane vždy a všude stejné i za mnoho tisíc let. Jasuko se usmál – jde pokorně po cestě smrti, která začíná každý den od prvního nadechnutí. Sebral list, odfoukl ho z dlaně pryč a vydal se směrem, kam se list snesl.


"Není důležitý ten list na hladině ani ta hladina – není důležité vůbec nic kolem."


***************************************************************************************************
JASUKO A PŘEVOZNÍK (část z části).

Jasuko na břehu řeky čekal na převozníka a chrám v Sukutě byl tak blízko přesto, tak vzdálen. Stařík dorazil se svou lodí a Jasuko vstoupil na loď. Loď se rozjela a Jasuko mlčky sledoval mlčícího staříka, který odrážel loď k druhému břehu. Sledujíc starce, jak ovládá loď, odpichujíc ji od říčního dna a rozhlížejícího po řece… Jasuko požádal, aby u převozníka mohl pár dní zůstat a studovat jeho techniku. Převozník odpověděl: „Jsem jen pouhý převozník, nejsem žádný mistr – nic neumím jen odrážet loď a převážet lidi. Jasuko se uklonil a odpověděl: Tohle je přesně co chci studovat – neumění. Jasuko se pousmál, jelikož převozník se nedivil a jen kývl.
Převozník pravil: „Jarem přijdou divoké hladiny - v létě je hladina zrcadlem – na podzim mezi listy proplouvám – v zimě chodím po zmrzlé hladině.“
Převozník se z ničeho nic zarazil a nezanořil svoji odrážecí tyč pod hladinu – loď sama pomalu plula dál. Jasuko se zeptal převozníka: “Vy také vidíte tu žábu na dně řeky?“ Převozník se pousmál a říká: „Nevidím žábu, nevidím loď, nevidím břeh.“
Jasuko zůstal u převozníka do prvního ledu na hladině. Studoval techniku dlouhé hole a pak, až hladina zamrzla celá, přešel zpět a vyšel směrem k Sukutě. Naprosto nepotřebnou informací v celém příběhu, že ten starý převozník byl bývalý mistr dlouhé hole a kopí Tokubei Boio.

***************************************************************************************************
Zbožnost nemá být jen součástí společenského chování, zbožnost by měla být nedílnou součástí společnosti a konání jedince.
---
Hudbou ticha je Zen a nikdy není ani tichem ani hudbou.
Buď hudbou nejsilnějšího zvuku a poznáš opravdové ticho.
Jednou, až přijde ticho – uslyšíš tu nejsilnější hudbu.
---
Prost slabostí necítím radost ani smutek. Činím bez zbytečností a přetínám myšlenky ostřím svého meče. Ovládnutí kenjutsu není v technice, není v meči, není v počtu zabitých nepřátel. Držím meč a není důležité se více zabývati kenjutsu, natož o tom přemýšlet a psáti! Ó, Kusanagi.
---
Prošel jsem po ostří – nevšímajíce – prošel jsem nezraněn.
---
Probil jsem se sám, probil se smrtí – viděl smrt - zažil život.
Teď cvičte samurajové -  smrt a život jedním se stane.
Tím jedním co oprostí život od smrti a smrt od života.
Vezměte meče a jděte se probít.
---
Není důležité nic víc, jen Vy a Vaše konání, které je opravdu Vaše.
Nic víc není, je jen nic.
Nicotná slov, tak běž a čiň!
---
Zpěv ptáka je slyšen v koruně stromů a je slyšen přímo v uchu, tak je třeba jednat v bojovém umění.
---
Dopil jsem čaj, je čas umřít a pokud ne přečtu si knihu.
---
Civilizace neznamená civilizovanost, civilní neznamená opak služební, služební neznamená státní, státní neznamená honosný, honosný neznamená pravdivý, …
To jsou jen slova, která vypouštějí z úst jen lidé a jen ztrácejí čas v tom okamžiku mezi zrozením a smrtí.

---
Nemyslím si, že jsem nejlepší učitel, žák, člověk. Nemyslím si, že nejlepší umím techniky, nemyslím si, že nejlépe myslím. Nemám rád nejlepší. Snažím se neupínat ke zbytečnostem  jako je myslet si na cestě k bódhi, satori, kú (prázdnota) v bojovém umění. Každý den si snažím připomenout vlastní smrtelnost a pomíjivost, abych cítil život v každém pohybu. Nechci se vymezovat, rád bych neznal význam slova vymezit. Na cestě v bojovém umění jste absolutně sami, konáte jen Vy! Je to stejné jako v okamžiku smrti.
---
Jednou při awase no tantó: „Viděl jsem pohyb listu, vítr však nebyl.“
---
Každý den máme iluzi o svých pravdách a svoji nesmrtelnosti.
Každý den bychom měli mlčet a konat a zemřít a pak se znovu narodit.
Toto je největší iluze, že po tomto člověk dojde k absolutní nápravě ducha.

---
Samuraj koná bez ohledu na řeči, řeči nemají ostří, činy cti mají ostří.
Samuraj má velké, otevřené a nebojácné srdce, které mu umožní vykonat cokoliv.
Samuraj nikdy neodpouští, nechá to pouze vyšumět, jako vítr v korunách stromů, který přijde znovu a znovu.
Samuraj ctí život i smrt a ani jednoho, není se třeba naprosto obávat.

---
Vykašli se na malicherný, nicotný světský svět. Již Musaši pravil o stejném seku provedeném dvakrát, jak vytvoří iluze třetího, avšak ten je jiný... Nech je v iluzích a sekej.
Ten bez jména.
--- 

Kontakt

Bugei Kan Jiin - Kido Ryu z.s. provozovna Kollárova 130, Chrudim, 537 01
vchod Široká 129
+ 420 736 105 050 kidoryu@email.cz